Ceny si zaslouží větší Respekt

Znovu jsem se včera přesvědčil o dvou věcech:

  • Média nechápou pohled zákazníka na jejich produkty (tohle zejména platí o elektronických verzích)
  • Dobrý úmysl přinést zákazníkovi něco nového, může zabít nedůslednost při nastavení ceny a komunikaci

Tohle je můj příběh

Na vejšce jsem čítával Respekt, byl jiný a to se mi líbilo. Bohužel byl jiný i novinovým formátem. Nedal se číst v tramvaji, jak byl obrovský a tak jsem ho přestal kupovat. Pak se objevil nový barevný kompaktní formát a já zase začal číst. Ovšem do té doby, než se mi doma začaly hromadit časopisy. Přestal jsem. Včera jsem našel Respekt na Kindle. Bravo, jsou progresivní, jdu do toho. Bohužel pouze do té doby, než jsem viděl cenu. 7.99 dolarů za měsíc je více než zaplatíte za časopisy ve stánku tedy  je při kurzu 19Kč/USD  152 Kč, tedy o fous méně než 156 Kč, když si koupít Respekt ve stánku. Ta cena na Kindle není o moc vyšší, ale je.

Cena na Kindle je vysoká, protože:

  • Je to nový kanál, který je profitabilnější než tištěná verze, tak ho musím podpořit i nižší cenou, ať si na něj lidé zvyknou (můj sen jako nakladatele by měl být jen elektronická verze…)
  • Benefity, které poskytuje černobílá digitální verze, nejsou z mého pohledu vyšší než tištěné
  • V porovnání s další elektronickou verzí flash, které obsahuje i další bonusy je vyšší (viz. ceník dole)

Podíval jsem pak na ceník na internetu viz. dole.

 

Ceník jasně ukazuje, že nemají v Respektu úplně jasno:

  • Ta šedivá tabulka vzbuzuje strach
  • Nedokážu si vybrat je to nepřehledné, chybí logika
  • Nemůžu si vybrat jen elektronickou verzi pro Ipad, musím k tomu mít tištěnou

Dám jim ještě šanci, když zlepší ceny a jejich komunikaci, začnu je číst.

 Dobrou noc jdu si číst a vy zkuste odpovědět na následující jednoduchou otázku. Zajímá mne Váš názor.

Jak (ne)zpoplatnit informace na internetu?

Minulý týden jsem se na stránkách www.ihned.cz rozčílil, když se mi zobrazila následující hláška, abych zaplatil za zobrazení článku.

A to nejsem zastáncem internetového zpravodajství ZDARMA. Problém je v tom že:

  • Požadavek na zaplacení přišel bez jakéhokoliv varování či osvěty
  • Článek je převzatá PR aktivita a nemá pro mne větší informační hodnotu
  • Stejný článek je možné najít na jiných serverech ZDARMA
  • Požadavek na zaplacení je ošklivý

Pokud vás neodradil první pokus o požadavek na zaplacení a chcete za každou cenu zaplatit, dostanete se na tuhle stránku. Bohužel z matice možností 5 x 9 jsem byl dezorientovaný.

Tohle je další příklad diletantského přístupu, který může zmařit dobrý záměr. Moje doporučení:

  • Zjednodušit
  • Aplikovat pouze na prémiový obsah
  • Komunikovat

Fakt, že to jde udělat lépe, dokazuje slovenský model placeného zpravodajství Piano.

Na rozdíl od českého příkladu nabídka obsahuje:

  • Nabídku informací z 9 slovenských významných webů
  • Zákazník dostává na výběr alternativy placení (týden, měsíc, rok)
  • Celý postup placení je zobrazen pěkně a na jedné stránce

Věřte nebo ne, ale jenom design pricingových stránek může konverzi vašich zákazníků dostat na dvojnásobek. Palec nahoru putuje na Slovensko. Doufám, že se čeští vydavatelé budou schopni podobně dohodnout a kvalita obsahu stoupne úměrně s jeho cenou. Budoucnost placených informací na internetu je nevyhnutelná, ovšem vydělají na jen ti, co porozumí hodnotě svého obsahu a budou vědět jak ho zpeněžit.

Dobrou noc, jdu podívat, jak to vypadá ve světě s placenými blogy…

Pricingová segmentace – jednoduchost nedá prostor ďáblovi v detailu

Jedna cena pro všechny je špatná cena, neboť je pro jednoho zákazníka vysoká a toho ztratíte a pro dalšího zákazníka nízká a tedy přicházíte o zisky. Proto z pohledu firmy (maximalizace zisku) dává větší smysl, několik cen. Aby to celé z dávalo smysl i z pohledu zákazníka (maximalizace užitku) je nutný jeden základní předpoklad a to vytvořit bariéru mezi produkty s různou cenou, tak aby zákazník si nemohl kdykoliv vybrat jakou cenu chce zaplatit. Logicky by pak všichni chtěli platit tu nejnižší cenu. Bariéru lze vytvořit dvěma způsoby:

  • Vytvoření více VERZÍ produktu s rozdílnými benefity – např. automobil se základní a nadstandardní výbavou
  • Vytvoření BARIÉR, které zákazník akceptuje – slevy do divadel pro studenty, dopolední zlevněná menu v restauracích

Takže i u cen platí pravidlo více pruhů víc adidas. Systém s více cenami funguje jen když znáte předem, která cena je určená pro kterou skupinu klientů. Klienty je tedy nejdříve třeba rozdělit do podobných skupin, moderně řečeno – segmentovat. Segmentací rozuměj – nadefinovat skupiny zákazníků na základě stejných charakteristik. Pro účely NASTAVENÍ OPTIMÁLNÍ CENY jsou důležitá tři hlavní kritéria:

  • Citlivost na cenu produktu – jak reaguje zákazník na změnu ceny
  • Citlivost na benefity produktu – jak reaguje zákazník na změnu benefitů
  • Očekávaná celková profitabilita klienta (Life time value – LTV) – jaký zisk mi klient přinese za dané období

Citlivost na cenu a benefity vám pomohou definovat jak má vypadat produktová nabídka – kombinace benefitů a ceny.  Na základě LTV, pak můžete stanovit výši možné slevy (čím vyšší LTV, tím vyšší může být sleva). Výsledek segmentace může vypadat podobně jako na obrázku níže.

Graf rozděluje zákazníky dle citlivosti na CENU a BENEFITY do čtyřech segmentů.

Modrý segment – zajímá jen cena

Můžete si pod tím představit zákazníky, kteří chodí nakupovat do Lidlu, prostě tam kde je cena nejnižší a kvalita (benefity) jsou až na posledním místě.

Oranžový segment – hledají poměr výkon/cena

Jsou to zákazníci, kteří porovnávají nabídky (internet, výběrová řízení) a rozhodnou se pro nejlepší poměr ceny a benefitů.

Zelený segment – kvalita za „každou“ cenu

Tihle zákazníci jsou často fixováni na firemní brand (Pilsener Urquell, Marlboro, Ferrari) a dokud budou dostávat kvalitu, nemají důvod měnit.

Červený segment – kvalita i cena nehrají roli

V tomhle případě je cena zboží pro zákazníka natolik nevýznamná (např. sirky pro vetšinu z nás,  automobil pro ty bohatší) a tak neřeší ani cenu ani kvalitu, ale chtějí zboží získat co nejjednodušeji.

Takovouhle segmentaci, je možné vytvořit pro každou firmu. Na základě skutečnosti, které segmenty tvoří většinu portfolia, je pak nutné upravit produktovou nabídku = CENU + BENEFITY a jednoduše ji komunikovat.

Nad segmentací se dá strávit spousta času a vymýšlet nové a nové segmenty. Z vlastní zkušenosti vím, že nejlépe funguje jednoduchá segmentace (max. 3 kritéria). Jedním z kritérií by mělo vždy být LTV a výsledek pak je zaměření se na nejprofitabilnější klienty.

Jako velice dobrý příklad segmentace může sloužit Amazon. Ten po klientech nepožaduje žádné demografické údaje a rozděluje klienty dynamicky podle toho kolik a co nakoupili. Na základě těchto informací pak posílá cílené nabídky a generuje další zisky. Funguje to minimálně v mém případě. První knihu jsem si objednal v roce 2004 a od té doby jsem nakoupil kolem 50 knih (samozřejmě o pricingu J) plus další zboží.Postupně jsem se ze žlutého segmentu, přesunul přes zelený do červeného segmentu. A to je přesně tam, kam potřebujete svoje klienty dostat.

Jako mizerný příklad segmentace uvedu české supermarkety. Většinou se zaměřily pouze na modrý segment a začali komunikovat nízké ceny a lákat zákazníky na slevy. Důsledek ja mizerná loajalita zákazníků, kteří jdou tam kde je největší sleva.

Budocnost CENY informací definuje porno průmysl

Zaslechnuto v metru: “Ty vole ten dědek, co se chystá zpoplatnit internetový noviny, se úplně pomát!“ Neotravoval bych vás s tím, kdyby ten dědek nebyl nikdo jiný než Rupert Murdoch majitel vlivných deníků,  časopisů, televizních stanic, filmových studií a internetových stránek. Tenhle pán má totiž moc a kuráž měnit standardy týkající se CENY informací.

Co se stalo?

Pan Murdoch oznámil, že od června budou čtenáři NEJČTENĚJŠÍHO internetového britského deníku The Times platit. Jeden den bude stát libru, týden dvě libry, předplatitelé tištěných novin budou mít internetový obsah k dispozici zdarma.

Proč?

Rupert Murdoch nedělá charitu a chce genrovat zisk. Náklady tištěných periodik klesají, značná část čtenářů se přesouvá na internet. Propad zisků, zpomalují vydavatelé příjmem z reklamy v internetových verzích, ta ale znepříjemňuje orientaci čtenářům. Připomíná to bludný kruh.  Není spokojený ani čtenář ani vydavatel.

Bude to placený model fungovat?

Jak by řekl americký právník, to záleží… Dnes už tenhe model funguje, ale zatím jen u obsahově specializovaných informací jako jsou výzkumy, knihy, finanční informace apod. Jsem přesvědčený, že v podstatě každá informace má potenciál být zpoplatněna. Takže otázka je za jakých podmínek a za jakou cenu? Cenu dnes nechám stranou a zaměřím se na podmínky.

Každá informace má dvě základní charakteristiky – OBSAH a FORMU

  • Obsah – naučná část, sdělující fakta
  • Formu – způsob jakým je přenášena

Pokusím se to vysvětlit na následujícím obrázku. Dvě osy rozdělují informace na čtyři skupiny. Dle OBSAHU na obecné vs. unikátní. Dle FORMY na nestrukturované vs. strukturované (dostupné, jednoduché a pochopitelné). HODNOTA informace roste s unikátností OBSAHU a dostupností, pochopitelností a jednoduchostí FORMY. To jestli bude fungovat placený model, ale ještě závisí na faktu, zda není stejná informace (stejný obsah i forma) dostupná ZDARMA. Pokud tomu tak není, pak se může informace nacházet v tzv. placené zóně (fialová čára). Nejlépe to vysvětlím na příkladech.

Oranžový sektor

Největší hodnotu mají informace v oranžovém sektoru. Jsou natolik unikátní, že existuje skupina zákazníků ochotná zaplatit. Pokud mají navíc formu, která umožní rychlé vstřebávání (struktura, obrázky, video apod.) jejich hodnota roste. Příkladem je The Wall Street Journal, který obchodníci využívají jako základní zdroj informací. Podobné informace zdarma neexistují. Opačný příklad je CIA The World Fact Book – přehledně seřazené detailní informace o každém státě. Forma je ekcelentní a obsah je unikátní, nicméně cílem CIA není zisk a tak jsou informace ZDARMA. Pokud by někdo přišel se stejnou formou a obsahem a zpoplatnil, tak to NEBUDE FUNGOVAT.

Modrý sektor

No a tohle se přesně stalo v modrém sektoru. The Times budou zpoplatněny, ale jako alternativa existuje např. veřejnoprávní BBC. Takže to nebude fungovat, tedy přinejmenším pokud The Times nezlepší formu nebo obsah. V obojím se dá nalézt spousty možností. Něco podobného se nepodařilo např. encyklopedii Britannica, kterou úspěšně zadupala Wikipedia s modelem ZDARMA.

Zelený sektor

zeleném sektoru se v placené zóně nachází např. vědecké články. Obsahově bohaté, ale formou nudné a zdlouhavé. Na druhé straně může být neskromným příkladem tenhle blog, obsahově sice neoslní, ale forma je snad zábavná a jednoduchá (o čemž mne můžete přesvědčit v komentářích).

Červený sektor

Poslední červený sektor má nejmenší placený potenciál a nemá cenu se s ním moc zabývat. I když si dokážu představit, že se najdou specifičtí lidé, kteří zaplatí za zprávu typu: “Prsatá blondýna zašlápla na koni svoji čivavu”. Problém (v tomhle případě spíše štěstí) je, že jich moc není (těch lidí) na rozdíl od dotyčných blondýn a tak placený potenciál je nízký.

Závěr

Každá informace má placený potenciál, je ovšem nutné ji odlišit FORMOU či OBSAHEM od alternativy, která je ZDARMA. Pan Murdoch nemá všechny trumfy v ruce, ale má tah na bránu a sílu změnit odvětví. To se v minulosti podařilo Apple s placenými písničkami. A co s tím má společné porno. Především to, že tohle odvětví táhne od začátku internet kupředu a principy placení tam fungují pouze v případě, když je obsah unikátní… Dobrou noc.

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.