Proč Picasso nemaloval za hodinovou mzdu?

Jedna z legend o Pablu Picassovi vypráví následující situaci. Picasso seděl v parku a kreslil. Přistoupila k němu bohatá dáma a praví: “Jste to vy, mistře Picasso?“. Odpovědí bylo souhlasné přitakání. „Musíte mi namalovat portrét!“ Picasso se chvíli dívá na dámu a pak jedním tahem nakreslí portrét a podá jí ho. „To je perfektní! Přesně jste mne vystihnul. Kolik vám dlužím?“ „Deset tisíc pesos“, odpověděl umělec. „A-a-ale“ začala mumlat dáma. „Vždyť vám to trvalo jen pár sekund.“ Picasso odpověděl: “Madam, dal jsem do toho zkušenosti z celého mého života.“

Nevěřím moc, že tahle historka je pravdivá. Nicméně výborně popisuje častou situaci, kdy ČAS strávený nad nějakou aktivitou, nemusí být úměrný HODNOTĚ, kterou aktivita přináší. Jako bývalý zaměstnanec to dobře znám… Proč je tedy většina z nás placena hodinovou mzdou? Jak nastavit správně CENU za SLUŽBY?

Tuhle znalost může využít téměř každý. Pokud podnikáte, tak možná prodáváte služby. Pokud jste zaměstnanec, tak se jednou dostanete do situace, kdy budete služby nakupovat např. ve formě objednávky dělníků na opravu vaší koupelny.

V zásadě máte tři základní možnosti:

  • Hodinovou sazbu
  • Fixní cenu za projekt/službu
  • Podíl na zisku, který projekt/služba přinesla

Každý ze tří výše uvedených způsobů jinak eliminuje RIZIKO a dává prostor vytvořit HODNOTU projektu. Uf, ta poslední věta je příliš abstraktní i pro pořad Katovna. Abych to pořádně vysvětlil, nezbývá mi nic jiného než kreslit. Ukážu vám PŘÍBĚH – životní cyklus služby, kde pro každé stádium je vhodná jiná struktura ceny.  Přidám ještě MANUÁL, jak nastavit strukturu ceny pro jednotlivé projekty.

Životní cyklus malíře – PŘÍBĚH

Stádium komodita

Na začátku je malíř (poskytovatel) neznámý, bez zkušeností např. Pricing idiot. Snaží se prosadit a nabízí své dílo ZDARMA (např. formou blogu). V lepším případě se objeví kupující. Kupující NEVĚŘÍ hodnotě neznámého umělce a chce dostat projekt JEDNODUŠE pod kontrolu, to mu umožňuje hodinová sazba.  Neznámý malíř je spokojený, potřebuje nějakou práci, aby uživil milenky. Netuší, kolik času mu zakázka zabere. Nicméně každá neefektivita na jeho straně je odměněna, nikam nespěchá a pomalu maluje.

Stádium lokální hvězda

Ve chvíli kdy spousta vrstevníků umřela hlady nebo živoří za hodinovou mzdu, se náš malíř svou pílí vypracoval mezi uznávané lokální umělce. Když za ním přijde místní restauratér a zeptá se: “Pane Lado, kolik by stála namalovat ta rvačka ze sobotní zábavy?“ Pan Josef Lada už hospodskou rvačku namaloval několikrát a ví, že ji udělá za týden, na rozdíl od toho mazala od vedle, kterému by trvala měsíc. Má navíc další zajímavé zakázky. Nechce mrhat svým časem. Nabídne fixní sazbu. Kupující je spokojen, ví, že dostane kvalitu a nemusí malíře kontrolovat.

Stádium světový umělec

Pan Picasso, maluje hlavně pro zábavu. Musí zakázky odmítat, vybírá jen ty, které mu přinesou nejvíce potěšení (peněz). Klienti ho prosí, aby vzal jejich zakázku. Vědí, že dostanou to nejlepší a nemají problém, se podělit o zisk, kterou zakázka vygeneruje. Na druhou stranu Picasso si vybírá jen zákazníky, kteří jsou důvěryhodní a podíl na zisku mu skutečně vyplatí.

Jak se rozhodnout u konkrétního projektu? – MANUÁL

Projekty lze rozdělit na základě následujících kritérií:

  • Hodnota – velký projekt přinese velkou hodnotu a naopak
  • Riziko – velké riziko přináší neúspěch a naopak

Manuál pro nastavení struktury ceny:

  • malý projet, VELKÉ riziko – ruce pryč! nebo hodinová sazba
  • malý projekt, malé riziko – hodinová sazba
  • VELKÝ projekt, VELKÉ riziko – fixní sazba
  • VELKÝ projekt, malé riziko – podíl na zisku

Shrnutí

Všichni začínáme na hodinové mzdě, která má své výhody nicméně se z ní postupem času stane klec (bohužel ne zlatá). Jediným únikem je být efektivní a lepší než ostatní, začnete nabízet svoje služby za pevnou cenu. Když vytrváte a máte trochu štěstí, klienti nebudou mít problém se podělit o společný zisk.

Mějte se fajn, jdu si kreslit…

 

Jak vám může káva od McDonald’s pomoci zvýšit plat?

DETAILNÍ řešení na zvýšení platu:

  • Kup jednu kávu u McDonald’s (McD)
  • Opař nechtěně starší paní (pro mladé opař bábu)
  • Sleduj vyjednávací strategii jejího obhájce, především zdůvodnění výše požadovaného odškodného
  • Aplikuj vyjednávací metodu při pohovoru o zvýšení platu (CENA práce)

Nechápete? Nevadí. Všechno podrobně vysvětlím a navíc nabídnu jednodušší alternativní řešení.

ALTERNATIVNÍ řešení na zvýšení latu:

  • Přečti si tento post
  • Aplikuj vyjednávací metodu při pohovoru o zvýšení platu (CENA práce)

Výhoda alternativního řešení je zjevná – zabere vám pár minut, ušetříte desítky spoluobčanů  zdravotních potížích a výsledek bude stejný jako u původního řešení.

V úvodu jsem jsem při zmínce o kávě od McD narážel na velmi známý soudní případ z USA Liebeck vs. McDonald’s z roku 1994. Paní Liebecková si koupila kávu, kterou se potom v automobilu opařila za nechtěné pomoci svého příbuzného. Měla na 6% těla spáleniny 3. stupně. Soud uznal společnost McD vinou a porota přisoudila ženě odškodné ve výši 2.86 mil. USD. Tahle částka byla a dodneška je pro nezasvěcené nepochopitelně vysoká vzhledem k výší předchozích odškodnění podobného typu. Nic na tom nemění fakt, že soudce tuhle částku snížil na 640 tis. USD. Jak už to bývá McD se před odvoláním s paní Liebeckovou mimosoudně vyrovnal za „nezveřejněnou částku nižší ne 600 tis. USD“.

Klíčovou roli v procesu hrál obhájce – jistý pan Reed Morgan, který dokázal svojí vyjednávací metodou přesvědčit porotu, že paní Liebecková si zaslouží odškodné ve výši skoro 3 mil. USD. Pro pochopení je třeba na začátku vysvělit dva principy, které fungují ve vyjednávání o CENÁCH:

  • Princip ukotvení
  • Princip bumerangu

Princip ukotvení

Člověk obecně nedokáže odvodit CENU výrobku, služby, práce, odškodného. Dokáže ovšem porovnávat relativně co je lepší neho horší. Náš mozek proto hledá nějaký záchytný bod tzv. kotvu, od které odvodí zda nabízený produkt je lepší, čí horší a tedy CENA by měla být vyšší nebo nižší než tzv. kotva. Uvedu jeden výzkum, který tenhle princip potvrdil. Dvě skupiny studentů dostaly dvě po sobě jdoucí otázky.

  1. Myslíte si, že podíl afrických států je v OSN větší než 25% resp. 60%?
  2. Kolik je podíl afrických států v OSN?

Skupina která měla v první otázce 25% procent odpověděla na druhou otázku významně NIŽŠÍM podílem než skupina, která tam měla 60%. Mozek tedy v případě, kdy nevěděl, automaticky zvolil první číslo jako kotvu.

Princip bumerangu

Traduje se, že když při vyjednávání o CENĚ přeženete svůj PRVNÍ požadavek získáte málo (kdo chce víc, nemá nic). Není to pravda, bumerang v tomhle případě zpátky nepřiletí. Faktem je, že prvním návrhem zvyšujete pro protistranu kotvu. Jeden z výzkumů, který to dokládá, je následující. Studenti práv byli rozděleni do dvou skupin, jedna představovala odhájce a druhá porotu. Obhájci pak požadovali odškodné v určité výši a porota pak určila konečné odškodnění. Výsledek je vidět v tabulce, čím vyšší požadavek, tím vyšší odškodnění a i absurdně vysoký požadavek, zvedá odškodnění.

Zpátky ke kávě

V soudním případu s McK použil odhájce oba dva principy. Bumerang – napálil požadavek opravdu vysoko. Kotvu – navrhl odškodnění ve výši jednoho až dvou denních světových tržeb kávy u McD. Jednodenní tržby tehdy činily 1.35 mil. USD. Tahle kotva, vyjádřená jednoduše jako jeden až dva dny, byla pro porotu srozumitelná a zafungovala. Výsledek bylo odškodnění ve výši dvou denních světových tržeb, tedy skoro 3 mil. USD.

Jak vyjednávat o platu

Vyjednávání o platu je o CENĚ. Ukotvěte vaši hodnotu u nadřízeného dobrým příkladem – kotva. Ukotvěte hodně vysoko (najděte důkaz o nejlépe placených lidech ve stejných pozicích na trhu) – bumerang. Ukotvování začněte dělat pokud možno dlouho před samotným jednáním. Z vlastní zkušenosti vím, že celé přesvědčování trvá poměrně dlouho, nakonec posunete svoji hodnoty i o desítky procent. No a samozřejmě pokud nejste ve své práci dobří, tak vám kotva nepomůže a bumerang se vrátí ve formě padáka. Tohle riziko si, ale musíte zvážit sami…

Meziroční nárůst/pokles platů v roce 2009

Zdá se, že Blesk může směle konkurovat portálům, které uvádějí průměrné platy pro jednotlivé pozice. Sám mám zkušenosti s službou na www.jobs.cz . Výsledek nebyl moc relevantní, platy pro jednotlivé pozice jsem pak musel kalibrovat zhruba o 30% nahoru. Další možný zdroj pro platové srovnání je na www.merces.cz . Výhodou oproti  první variantě je, že se nemusíte nikde přihlašovat, nevýhodou, že výsledky jsou podobné.

Dle přehledu z Blesku to vypadá, že v roce 2009 se dařilo řemeslníkům (což mohu potvrdit – zaplatil jsem za opravu lednice za 1 hodinu práce 1.400,-).  Babička měla pravdu, když říkáva, že řemeslo má zlaté dno.

Jak rostly platy v posledních deseti letech? aneb proč na třídním srazu zmlátil podnikový právník pilota!

Zajímavé srovnání nárůstu platů rozdělených dle jednotlivých typů zaměstnání zveřejnil Blesk. Statistika je z minulého roku, nicméně myslím, že je stále vypovídající.

Nejlépe na tom byli piloti letadel (nicméně tady bylo vidět v případě ČSA, že platy byly vyšroubovány uměle, pomocí odborů a následoval nucený propad). 

Takže na otázku jednoho nejmenovaného politika, při přednášce o svých příjmech a výdajích:”Pánové kdo z vás na to má?”, lze odpovědět, že jedině pilot a ředitel velké firmy.

Při pohledu na první místo v tabulce mne napadá námět na vtip: Potkají se dva spolužáci po deseti letech na třídním srazu, první je pilot a druhý podnikový právník…

Pokud nemáte smysl pro humor, pak můžete přemýšlet co jste udělali v posledních 10 letech dobře/špatně, když porovnáte nárůst vašeho platu se statistikou.

Jaký je optimální měsíční příjem?

Peníze neudělají člověka automaticky šťastným, nicméně mu dávají spoustu možností jak se šťastným stát. To, zda toho dotyčný využije, je jiná věc.Už od své první výplaty která v roce 2000 činila cca. 15 tisíc Kč hrubého, jsem každý rok tak 12 krát přemýšlel kolik by musel dělat můj měsíční příjem, abych byl spokojený.Zúčastnil jsem se za tu dobu desítky debat v různých rolích – přítele, mentora, manažera i podřízeného a slyšel spoustu způsobů jak se k ideální částce dopočítat. Všechny postupy musely řešit kompromis mezi jednoduchostí a přesností. Takže byly buď jednoduché, ale výstupem byly nesmysly. Nebo byly smysluplné ale složité.

Je smysluplný a jednoduchý model oxymoron?
Tady přináším jeden z možných způsobů, který jsem nevymyslel sám, ale přečetl jsem ho před dvěma lety na některém českém finančním serveru a tak nemohu uvést autora (pokud někdo bude znát zdroj, dejte mi prosím vědět). Nicméně jsem sám několik let ladil koeficienty, až jsem byl spokojený s výsledkem. Posuďte sami.
Základní předpoklady modelu:
· Málo peněz znamená stres – nelze uspokojit základní potřeby.
· Hodně peněz znamená stres – je třeba se o ně starat.
· Spokojenost přichází, když mám víc než lidé v mém okolí (stát, město, soused, apod.)
· Pokud se bavíme o příjmu domácnosti, tak první člen domácnosti potřebuje nejvíce, každý další už méně (díky sdílení určitých věcí – sdílení bytu, auta apod.)
Praktický příklad
Vyberte si benchmark s kterým se chcete porovnávat (Praha 2009) a zvolte průměrnou hrubou mzdu pro daný subjekt (zhruba 30 tisíc měsíčně). První člen domácnosti potřebuje 4 násobek průměru – koeficient 4. Každý další člen pak o 40% méně než předchozí, tzn. druhý 2.4, třetí 1.4 atd. Sečtěte koeficienty všech členů domácnosti (pro 3 členy dělá násobek 7.8). Vynásobte koeficient průměrným příjmem a dostanete optimální hrubý příjem (235 200 měsíčně). Spočítejte kolik zaplatíte na dani z příjmů a dostanete optimální čistý příjem (152 880 měsíčně).
A na závěr porovnejte výsledek s vlastní výplatní páskou a uvidíte kolik vám přebývá/schází ke štěstí…
Follow

Get every new post delivered to your Inbox.