S+I+P=SI

„Je krize a obchodní řetězce nás nutí do snižování cen“, plakají výrobci spotřebního zboží. Lépe řečeno plakají ti hloupější výrobci. Ti chytřejší inovují chytře (důležité je slovo chytře). Tady je jeden konkrétní příklad. Chodím pravidelně nakupovat potraviny pro celou naši rodinu. Ovocná šťáva v plastovém obalu patří mezi naše základní potraviny. Jupí je moje oblíbená značka, protože mi chutná. No a když jsem naposledy sáhnul opět do stejného regálu, zarazil jsem se. Uviděl jsem dvě podobné šťávy. To nedává smysl! Ale dává. Je to chytrý příklad inovace – zvyšování hodnoty produktu spolu se zvyšováním ceny. Jedna ze základních strategií jak se chovat v recesi. Tahle inovace je o to zajímavější, že původní výrobek zůstává (ochutnal jsem obě šťávy a nepoznal rozdíl) a mění se jen obal.

Pojďte se podívat na celý cyklus inovace z pricingového pohledu:

  1. Na začátku bylo slovo a hned potom původní šťáva
  2. Zákazník se rozhoduje o nákupu produktu na základě poměru benefitů a ceny (proto ta nakreslená váha), nad vahou je zóna VNÍMÁNÍ (zákazník vnímá hlavně celkovou CENU 34.9 Kč) a pod ní zóna REALITY (reálná CENA za jednotku je 5.06 Kč) stejně tak to platí pro BENEFITY na druhé straně váhy
  3. Z mého (zákaznického) pohledu se u nového produktu změnila velikost láhve, otevírání a design
  4. Tyhle změny jsou pak podpořené komunikací o nepřítomnosti konzervantů a množství šťávy, které uděláte z jedné lahve
  5. Výsledkem je pak zvýšení VNÍMÁNÉ hodnoty (hlavně díky komunikaci, které pomáhá přesunout benefity ze zóny reality do zóny vnímání) a nová vyšší reálná a vnímaná cena.

Inovovaný produkt  má navýšenou cenou o více jak 40%. Při takovém zvýšení ceny si můžete dovolit ztratit dost zákazníků, pravidelně snižovat cenu v akci a stále dosahovat vyšších výnosů než před změnou.  Cena 49.90 Kč je navíc dobře nastavena pod psychologickou hranicí 50 Kč. Doposud to vypadá jako chytrá inovace.

To, zda byla inovace opravdu CHYTRÁ, se ukáže časem na základě reakce zákazníků neboť ÚSPĚŠNÁ inovace je ta, která se prodává.

Teď vám ukážu, jak společně s našimi oblíbenými experty na inovace dokážeme přidat ke slovu inovace slovo ÚSPĚŠNÁ. Nejdůležitější je rovnice  S+I+P=SI a ostatní je už jen rutina.  Když pochopíte rovnici, máte vyhráno.

Začneme zleva:

S jako Segmentace – zaměřte se na segment s největším tržním potenciálem a poznejte jeho potřeby, nemusíte inovovat pro každého.

I jako Inovace – z mojí zkušenosti za drtivou většinou úspěšných inovací stojí stejný typ lidí. Jsou to lidé, kteří neustále přichází i běžném v životě s novými nápady a 90% z nich je nepoužitelných. Jsou posedlí změnou. Nedělejte si iluze, že vezmete svůj team, zavřete se na dva dny a vymyslíte něco převratného. Hledejte své nenápadné introverty hrající si se slovy…

P jako Prioritizace – máte spousty výborných nápadů pro správný segment, je třeba ale vybrat jen ty, za které zákazní zaplatí nejvíce, ostatní je třeba nekompromisně zahodit. Pak k tomu už jen přilepíte správnou cenu.

Výsledek je SI – Successful Innovation.

Dobrou noc, jdu se napít šťávy.

Ceny si zaslouží větší Respekt

Znovu jsem se včera přesvědčil o dvou věcech:

  • Média nechápou pohled zákazníka na jejich produkty (tohle zejména platí o elektronických verzích)
  • Dobrý úmysl přinést zákazníkovi něco nového, může zabít nedůslednost při nastavení ceny a komunikaci

Tohle je můj příběh

Na vejšce jsem čítával Respekt, byl jiný a to se mi líbilo. Bohužel byl jiný i novinovým formátem. Nedal se číst v tramvaji, jak byl obrovský a tak jsem ho přestal kupovat. Pak se objevil nový barevný kompaktní formát a já zase začal číst. Ovšem do té doby, než se mi doma začaly hromadit časopisy. Přestal jsem. Včera jsem našel Respekt na Kindle. Bravo, jsou progresivní, jdu do toho. Bohužel pouze do té doby, než jsem viděl cenu. 7.99 dolarů za měsíc je více než zaplatíte za časopisy ve stánku tedy  je při kurzu 19Kč/USD  152 Kč, tedy o fous méně než 156 Kč, když si koupít Respekt ve stánku. Ta cena na Kindle není o moc vyšší, ale je.

Cena na Kindle je vysoká, protože:

  • Je to nový kanál, který je profitabilnější než tištěná verze, tak ho musím podpořit i nižší cenou, ať si na něj lidé zvyknou (můj sen jako nakladatele by měl být jen elektronická verze…)
  • Benefity, které poskytuje černobílá digitální verze, nejsou z mého pohledu vyšší než tištěné
  • V porovnání s další elektronickou verzí flash, které obsahuje i další bonusy je vyšší (viz. ceník dole)

Podíval jsem pak na ceník na internetu viz. dole.

 

Ceník jasně ukazuje, že nemají v Respektu úplně jasno:

  • Ta šedivá tabulka vzbuzuje strach
  • Nedokážu si vybrat je to nepřehledné, chybí logika
  • Nemůžu si vybrat jen elektronickou verzi pro Ipad, musím k tomu mít tištěnou

Dám jim ještě šanci, když zlepší ceny a jejich komunikaci, začnu je číst.

 Dobrou noc jdu si číst a vy zkuste odpovědět na následující jednoduchou otázku. Zajímá mne Váš názor.

Ani sebelepší pricing nemůže zabránit tragédii…

Vojtěch Vavryš pro časopisu Týden 18/2011 napsal:

„Komedie je jediným divadlem v Česku, které snese dlouhodobé srovnání se současným zahraničním divadlem… Divadlo Komedie ohlásilo příští sezonu za svou poslední – schopnost včas odejít není českým divadelním šéfům vůbec vlastní, i proto je třeba před rozhodnutím složit zbraně po deseti letech nepřetržitých uměleckých úspěchů smeknout,…“

Pricing idiot pro svůj blog poznamenal:

  • Minulý rok jsem udělal analýzu pricingu pražských divadel ZDE
  • Závislost mezi průměrnou výší vstupného a obsazeností ukázala, že v Praze jsou z pohledu pricingu dvě zajímavá divadla viz graf dole
  • Divadlo Na Jezerce, které i při nadprůměrném vstupném má nadprůměrnou obsazenost – známka dobrého produktu
  • Divadlo Komedie, které při podprůměrném vstupném má podprůměrnou obsazenost – známka špatného produktu
  • Bylo jen otázkou času, kdy Komedie buď změní strategii nebo zkrachuje (viz. výše „složí zbraně“)

 Zde je výsledek analýzy z roku 2010:

Miroslav donutil, vzpomínal v jednom svém rozhovoru, jak se slavný režisér rozčílil, když na jindy vyprodaném divadle uviděl dvě volná místa. „To bude náš konec!“. Všichni si mysleli, že je blázen, pak začala volná místa přibývat a to divadlo opravdu skončilo… Tahle zpětná vazba v Komedii evidentně chyběla.

Co z toho plyne:

  • Základem úspěchu je DOBRÝ PRODUKT, pokud ho nemáte, pak ani nejlepší cenová strategie nepomůže
  • O tom, že máte dobrý produkt, rozhoduje JEDINĚ ZÁKAZNÍK, Ptejte se svých zákazníků, co chtějí
  • Uvědomte si signály poklesu poptávky a reagujte = INOVUJTE okamžitě

V divadle Komedie jsem byl jednou, představení jsem nepochopil, navíc bylo depresivní, odešel jsem o přestávce. Během druhé půle jsem seděl v kavárně a četl si knížku. Zachmuřené tváře mých přátel vracejících se po představení potvrdily, že jsem se rozhodl správně. Odborně řečeno: „Segment divadelních kritiků je v Praze natolik malý, že nemá obchodní logiku postavit strategii divadla pouze na uměleckých kusech.“

Dobrou noc, jdu si koupit lístky na nějakou dobrou komedii…

Být černý je hra? Zatím!

Mám na mysli být černým pasažérem je HRA. Někteří lidé si ji rádi zahrají. Daňové poplatníky tahle hra stojí spousty peněz. Chcete vědě kolik a jestli existuje jednoduché řešení? A co s tím má společného pricing?  Pražský popravní podnik (DPP) zaplatí ročně za svůj provoz (metro + bus + tram) zhruba 13 mld. Kč, z toho asi 5 mld. Kč pokryjí tržby z jízdného, což činí zhruba 40%. Ředitel DPP pan Dvořák při prosazování projektu turniketů, který vymýtí černé pasažéry, uvádí, že investice do turniketů za 3.5 mld. Kč se vrátí do 6 let, tzn. černí pasažéři přijdou DPP na 0.5 mld. Kč ročně! Tohle je dost slušná suma na to, abych zkusil přijít s dalším „idiotským“ nápadem a vy jste investovali 5 minut do jeho přečtení. Dnes se fakt nudit nebudete…

Kolik je mezi námi černých pasažérů?

Statistiky pro tohle číslo nejsou veřejně k dispozici. Stejně jako není veřejně k dispozici skutečný počet nezletilých společnic jednoho postaršího italského politika. Předpokládám, že vás primárně zajímá to první číslo. Tak ho zkusím jednoduše odhadnout. Pokud tržby dělají ročně 5 mld. Kč a ztráta z černých pasažérů 0.5 mld. Kč ročně, předpokládám, že na černo jezdí 10% lidí. To číslu není určitě správné, ale pro následující úvahy dostačující.

Kolik dnes platíme za jízdné a jaká je pravděpodobnost že vás jako černého pasažéra chytí?

Jízdenka dnes stojí samostatně 26 Kč, pokud si koupíte roční jízdné a jezdíte minimálně dvakrát denně v pracovní dny, přijde Vás jedna jízda na 11 Kč, pokud si koupíte čtvrtletní, zaplatíte zhruba 14 Kč. Budu nadále uvažovat, že jízdenka stojí v průměru 15 Kč. Zase zde platí, že můj špatný odhad může změnit výsledek, ale ne principy, které zde obhajuji.

DPP ročně přepraví 1.2 miliardy pasažérů (počet jednotlivců krát počet jejich cest MHD/rok) z toho revizoři chytí 235 tisíc neplatičů (tedy pouze 0.02% z celkového počtu přepravených!). Pokud je  neplatičů 10%, tak pravděpodobnost jejich chycení je 0.2%. Opět tohle číslo zjednoduším a nadhodnotím na 1%. Pokud neplatiče chytí, zaplatí mezi 700-950 Kč. Uvažujme velkoryse 1 000 Kč.

Co je to vůbec za lidi?

No pravděpodobně jim nekoluje v žilách hnusná černá tekutina. Jsou úplně „normální“. Jak dále zjistíte, možná i normálnější než mi ostatní.  Dle zkušenosti revizorů se důvod neplacení jízdného dá rozdělit do tří skupin:

  • Načerno jedou omylem
  • Berou tenhle způsob jako hru
  • Jezdí načerno programově, aby ušetřili

Předpokládám, že většina černých pasažérů se rekrutuje z posledních dvou skupin. Jízda na černo je pro ně HRA. Proč ji hrají? Protože tihle pasažéři se rozhodují na rozdíl od 90% procent ostatních racionálně! Varianta načerno má nejvyšší očekávanou výnosnost (očekávaný výnos krát pravděpodobnost, že varianta nastane). Zjednodušeně řečeno pravděpodobnost, že zaplatíte poměrně nízkou pokutu, je skoro nulová. Pro pochopení je nutné situaci zasadit do kontextu.

Cesta do hlubin duše černého pasažéra

Naše rozhodnutí zda zaplatit nebo ne je ovlivněno následujícími faktory:

  1. Výší pokuty
  2. Cenou jízdenky
  3. Pravděpodobností, že budeme chyceni
  4. Osobním bohatstvím či výší příjmů
  5. Osobním rizikovým profilem (do jaké míry vyhledávám riziko vs. klid)

Z pohledu dopravního podniku má smysl zvažovat pouze faktory, které lze v realitě ovlivnit. Jsou to „pouze“ první tři. Proto budu ve svých dalších úvahách brát v potaz zjednodušeně pouze tyto faktory.

Jak snížit počet černých pasažérů?

Počet černých pasažérů se sníží jestliže:

  1. Zvýším pokutu
  2. Snížím cenu jízdenky
  3. Zvýším pravděpodobnost chycení

Varianta 3 mne pro představuje řešení problému hrubou silou. Turnikety či zvýšení počtu revizorů je drahé a složité řešení. Líbí se mi změna ceny, jak jinak. Aby bylo zřejmé proč, zkusím znázornit situaci pomocí rozhodovacího stromu, kde každý konec větve (modrý trojúhelník) představuje možný výsledek situace s očekávaným výnosem.

 

Na začátku se pasažér rozhodne (zelený čtverec), zda zaplatí.  Pokud ANO očekávaný výnos je mínus 15 Kč (zaplacená průměrná cena jízdenky) – výsledek A. Pokud NE očekávaný výnos je mínus 10 Kč, to je dáno součtem dvou možných výsledků. Budu chycen s pravděpodobností 1%, kdy zaplatím 1 000 Kč pokutu a zaplatím 0 Kč za lístek – výsledek B a nebudu chycen s pravděpodobností 99% procent a zaplatím 0 Kč za lístek – výsledek C.

V tuhle chvíli je tedy zhruba pro 10% racionálně uvažujících pasažérů varianta na černo výhodnější. Situace se změní, když se začne měnit cena pokuty a lístku. Porovnání dopadu je znázorněno následující tabulkou, kdy černá zóna (GAME zone) představuje kombinace ceny lístku a výše pokuty, která je výhodnější pro černého pasažéra. Platí zde pokuta a pravděpodobnost chycení  jsou příliš malé na to, aby je černí pasažéři brali vážně. Je to HRA. Řešení tady leží v bílé zóně (WAR zone)  – zvyšování pokuty  a/nebo snižování ceny jízdného.

 

Snižování cen jízdného aneb Freemium v městské dopravě?

Při současné pokutě 1 000 Kč by se začalo všem vyplácet platit jízdné při ceně zhruba 5 Kč za jízdu. Nově platící pasažéři (max. 10% ze všech) ale rozhodně nepřinesou více, než DPP ztratí snížením jízdného pro ostatní. Ekonomicky tahle varianta začíná být zajímavá ve chvíli, kdy se cena sníží na NULU. To co na první pohled vypadá jako další socialistický experiment, může být z pohledů pasažérů, tak politiků zajímavá alternativa. Dle autora slovenského konceptu rovné daně pana Richarda Sulíka, lze zavedením jízdného ZDARMA ušetřit v městské dopravě zhruba 20% nákladů (propustit lidi, zjednodušit administrativu apod.). Při 13 mld. Kč rozpočtu DPP to dělá 2,6 mld. Kč tedy zhruba 50% současných příjmů z jízdného. Jízdné zdarma má navíc další multiplikační efekty, které nechci odhadovat (méně aut v ulicích, více turistů a nových obyvatel Prahy). I z politického pohledu to dává smysl, současný primátor může být ten, kdo „dá Pražanům dopravu ZDARMA“ na rozdíl od předchozího primátora, po kterém zbyde tunel…

Zvyšování pokuty je jasná volba

Při současné ceně 15 Kč za jízdenku, se stává „černota“ nevýhodná při pokutě 3 000 Kč a výše. Lidé uvažují o cenách v intervalech, tzn. cena do 1 000 Kč, do 2 000 Kč apod. Vidím dvě hlavní psychologické hranice. 1 000 Kč, která dneska není využitá, neboť se současná úroveň pokuty pohybuje pod její hranicí a 10 000 Kč, což by odradilo skoro každého, na druhou stranu je to ale skutečně hodně. Proto bych navrhl pokutu nad 5 000 Kč.

Klíčovým pro úspěch celé změny je odhad dvou klíčových parametrů:

  • Jakou vnímá černý pasažér pravděpodobnost chycení
  • Jakou vnímá černý pasažér cenu jízdenky

To lze jednak odhadnout, jak jsem udělal zde nebo zjistit přesně pomocí dotazování. Na což zde nemám dostatek prostoru a hlavně trpělivosti…

Cesta do hlubin bílého pasažéra

Ve skutečnosti není schopna většina lidí reálně vyhodnotit Očekávanou výnosnost (kombinaci výnosu a pravděpodobnosti). Důkazem toho je prosperita hazardních her, které jsou postaveny na modelu, že zákazník akceptuje pro něj nevýhodnou kombinaci výnosu a pravděpodobnosti. Lidský mozek automaticky vytěsňuje pravděpodobnosti a vidí jen absolutní hodnoty. Důsledkem je volba holuba na střeše místo vrabce v hrsti. V našem případě pak většina lidí porovnává výši pokuty s cenou jízdného a svým příjmem. Nebudou jezdit na černo ve chvíli, kdy pro ně bude poměr pokuty k ceně lístku a příjmu nepřijatelný (pokud zaplatím ze své mzdy 20 pokut je to OK, pokud jen 4 není to OK viz. obrázek). HRA se změní ve VÁLKU.

Závěr

Dnešní počet cca. 10% černých pasažérů, lze redukovat mimo jiné pouhým zvednutím pokuty na nad psychologickou úroveň např. 5 000 Kč. Výsledkem by byl zastavený únik peněz z jízdného ve výši sta miliónů za rok. Je jen otázkou, kdy se to stane a který konzultant, za to dostane zaplaceno.

Mimochodem údaje v dnešním článku se týkaly samozřejmě pouze Prahy. Proč? Protože v Brně není metro J.

Dobrou noc, pospíchám na tramvaj a přemýšlím, zda si dnes nezahrát HRU…

Žiješ na slevách, umřeš na slevách…jako supermarkety

“Krize zničila věrné zákazníky. Zákazníci v poslední době nakupují hlavně podle slevových akcí. To se obchodníkům nelíbí, protože jim časté slevy ukusuji ze zisků.”  Takhle popisují novináři situaci supermarketů na českém trhu. Souhlasím s DŮSLEDEKEM  a nesouhlasím s PŘÍČINOU.

Zde jsou fakta, potvrzující DŮSLEDEK – neexistenci věrných zákazníků:

  • 70% procent domácností sleduje akční nabídky obchodních řetězců
  • Průměrná sleva na letácích činí 24%
  • Frekvence nákupů vzrostla během posledních 3 let na trojnásobek

PŘÍČINOU ale není krize, hlavní důvodem je strategie obchodních řetězců posledních let konkurovat si hlavně pomocí slevových akcí a naprosto ignorovat jakýkoliv faktor, který přináší zákazníkovi nějakou hodnotu. Jak by řekl můj oblíbený večerníčkový laboratorní potkan z Prahy Eda: “Pánové, máme problém!“ Naštěstí nejsou všichni z Prahy a například krysáci z vesnického smetiště by určitě navrhli řešení, které umožní vytvořit obchodníkovi DLOHODOBOU konkurenční výhodu. Zde je jedno z nich:

1)      Prioritizace - Řetězce se musí zaměřit na 20% zákazníků, kteří generují většinu výnosů

2)      Segmentace - Tyhle zákazníky je nutné identifikovat a najít i necenové incentivy

3)      Loajalitní program - Tyhle zákazníky je nutné udržet a hýčkat je

Chtěl bych tohle řešení demonstrovat na současném českém trhu. Veškeré zdroje informací pochází z mojí zkušenosti – zákazníka, který nakupuje pro celou rodinu a utratí měsíčně za potraviny mezi 5 a 10 tisíci Kč, tzn. znám pohled zákazníka, ale nemohu je podložit daty.

České supermarkety se dají rozdělit do tří skupin na základě toho jaké benefity nabízí (produkty, služby, brand) za jakou cenu.

Cheap – reprezentuje Lidl a Penny s nabídkou „málo peněz za málo muziky“. Málo potravin se zavedenými značkami. Neznačkové potraviny těsně nad úrovní poživatelnosti. Kultura nákupu neexistuje viz. dlouhé fronty a žádná nabídka jiných obchodů.

Confused – protože Tesco a Albert mi připadají zmatené. Hledají svoji identitu mezi pouze levnou nabídkou a hodnotou pro zákazníka. Tyhle firmy občas překvapí (zatím spíše úsměvně) jako Albert s nabídkou igelitky zdarma, když čekáte ve frontě u pokladny

Convenient – Většinou malé večerky a lokální obchody, které poskytují zákazníkovi pohodlí nákupu blízko či v noci a nechají si za to zaplatit.

Pak tam vidím nezařazené vyděděnce v pozitivním smyslu. Kaufland s nízkou cenou, nabídkou kvalitních uzenin, ovoce a zeleniny, značkových potravin a dalších obchodů. Globus – dražší ceny se širokou nabídkou kvalitních potravin.

V minulosti se všechny řetězce snažily vyprofilovat směrem dolů a zaměřit se na cenu, tohle funguje jedině, když ztracenou marži naženete nárůstem zákazníků. Ve chvíli, kdy stejnou strategii uplatňuje celý trh, ale žádní noví zákazníci nepřijdou a jenom poklesnou marže. Výsledkem je propad zisků, nářek obchodníků, nízká loajalita zákazníků…

No a v téhle chvíli se začíná dít něco zajímavého:

1) Lidl nasadí masivní reklamu – Moji známí nakupují v Lidlu a snaží se změnit vnímání svého brandu a posunout ho doprava

2) Albert nasadí masivní reklamu s krásnými lidmi oblečenými v červených kondomech – Máme ceny pod dohledem a snaží se posunout dolů ke Kauflandu a Lidlu

3) Tesco nasadí loajalitní program – Club card a chce se posunout doprava

Největší naději na úspěch má Tesco, ovšem záleží zda nasbírá, využije data a dokáže identifikovat a přitáhnout ty nejlepší zákazníky a nabídnout program, který je nejen atraktivní, ale i zároveň ho nebude stát více, než vydělá. Lidl jde dobrým směrem, pokud ale nezmění nabídku, nebude mít reklama dlouhodobý účinek. Albert je úplně mimo, bude zařezávat ceny, klienti nepřijdou a pokles zisků se projeví v horší nabídce.

No a já si budu muset ještě počkat než se objeví, obchoďák s kvalitní nabídkou potravin, bez front (necenové benefity) a loajalitním programem, který mi bude nabízet slevy na dobrou šunku, pivo od Bernarda…

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.

Join 25 other followers